Vytvořeno dne: 26.09.2011

Globální finanční úředníci se v sobotu snažili najít konsenzus vedoucí  k řešení evropské dluhové krize. Na stole se však namísto cesty k řešení  objevila spíše hluboká propast mezi jednotlivými státy, rozdělující  zúčastněné v názoru, co přesně by se mělo vlastně udělat. Rozhodně však  z jednání nevyplynula shoda na tom, jak uklidnit nervózní finanční trhy, či dokonce situaci vyřešit. Výstupem měly být konkrétní společné kroky,  nesoulad však nepřinesl jediný.

Spojené státy především avizují nutnost zasáhnout tak, aby se dluhová krize nerozšířila za hranice Evropy. Řešení však vidí především v nutnosti najít shodu mezi zeměmi eurozóny, která by přinesla konkrétní  kroky vedoucí k řešení situace. Ve výsledku by to měla být užší  spolupráce mezi politickou silou jednotlivých zemí s ECB. ECB je podle amerického ministra financí Timothy Geithnera povinná jako první přistoupit k tomuto problému. Cílem je podle něj podpořit vývoj v  ekonomice hluboce zadlužených zemí. Způsob by měl být vesměs podobný  tomu, který použil FED v roce 2008. ECB by měla uvolnit "levné" prostředky (bez vysokých nákladů na zprávu), z nichž by mohly  problematické regiony podpořit další vývoj.
 

Největším nebezpečím je podle něj možnost, že by se zadlužené Řecko začalo potýkat s bankrotem. Takový výsledek by měl podle něj dominový  efekt, kdy by se přenesly dluhy do jednotlivých evropských bank v Německu a ve Francii. Tyto bankovní instituce mají ve svých portfoliích  takové množství prostředků navázaných na dluhopisy Řecka, že by jim to  následně výrazně omezilo další zdravé fungování. Podružně by pak vznikl  obrovský tlak na další země, potýkající se s nadměrnou zadlužeností  státních rozpočtů a že jich není zrovna málo. Dají se mezi ně počítat Portugalsko a Irsko, ale daleko větší problém by vznikl při přenesení  dominového efektu k zemím s větší ekonomickou silou, jakými jsou Itálie a Španělsko.

Čtěte také: Evropu čeká recese, tvrdí manažeři evropských fondů

Důležitým faktorem je, že investoři začínají být velice nervózní a  každé konkrétnější vyjádření očekávají jako stimul k dalšímu vývoji. Trhy svou volatilitou signalizují nebezpečí. Investoři jasně dávají  signál k rychlému řešení. Index D&J ztratil v průběhu minulého týdne  přes šest procent, což je nejvýraznější týdenní pokles od roku 2008. Můžeme hledat souvztažnost? Rozdíl asi lze najít v nejistotě, zda jsou schopny státní mechanismy tuto situaci vyřešit. Žádné konkrétní  vyjádření, které by byť jen naznačilo způsob, kterým se chtějí k  problému postavit evropští lídři, však není nikde slyšet.

Možnosti, které zazněly v průběhu jednání

Carney - předseda kanadské centrální banky tvrdí, že první a  nejdůležitější krok, kterým by měla ECB začít, je navýšit rezervní fond  ze současných 400 miliard Eur na celý bilion.

IMF (organizace určující dluhovou politiku 187 zemí z celého světa) - přislíbil pomoc při koordinaci jednotného přístupu, vedoucímu k řešení  celé situace.

Christine Lagarde (předsedkyně MMF) zkonstatovala, že jednání vedla především ke shodě, že společný krok by měl být rázný a dohodli se prý hlavně na rozhodném jednání. Rozhodnutí však nepadlo žádné. Jedná se o první velký úkol, se kterým se po svém nástupu do funkce bude muset nová  předsedkyně utkat. Namísto konkrétního zásahu se MMF rozhodl uvolnit 1,88 miliard dolarů na řešení současné humanitární krize v Africe, která  se však rozmazleného řeckého národa "ještě" přímo netýká. Bývalý  předseda Strauss-Kahn (odstoupil přednedávnem na základě obvinění z  pokusu o znásilnění hotelové pokojské) se vyjádřil, že by se měla  raději soustředit, aby se ze současné situace nestala situace "stálá".

Z institucí nepřímo spojených se samotnou eurozónou stále více zaznívá  názor, že je nutné propojit v Evropské unii politiku s financemi, což je  ostatně fakt, který zmiňuje velmi nahlas George Soros již od minulého roku, kdy do Řecka zamířil první záchranný balík. Vždyť je přeci srozumitelné, že na místě kde vyvíjíte centrální měnovou politiku zastoupenou ECB, musíte zároveň hledat politický konsensus. V té chvíli ale vidím základní problém v nutnosti zvolit si svého "prvního člena",  jímž by podle Sorose mělo být Německo. Ano, jeho ekonomika je silná, má  tak jako tak dominantní slovo v celém regionu, asi má i sílu vést ostatní směrem k lepšímu hospodaření. Ale trochu tu zapomínám na celkový Evropský historický vývoj. Nemyslím, že by jediný Evropský stát svěřil byť jen další malou část své svrchovanosti a pravomocí právě do rukou Němců a druhá vada na kráse je, že si příliš nedokážu představit, jak by  právě Němci byli v současné době ochotni převzít ne ani tak tuto zodpovědnost, ale další náklady s ní spojené.

Čtěte také: George Soros – Euro není plnohodnotná měna

Podle Lagardové neponesou současní věřitelé podíl na ztrátách ze  závazků, které není v současné chvíli Řecko schopné splácet. Další kroky  by měli přicházet bez jejich intervence na řešení. Stejně jako Carney apeluje na sedmnáct zemí eurozóny, aby dostály svým závazkům a navýšily rezervní fond. Řecko pak upozornila na nejdůležitější úkol. Udržet nejen  v následujících měsících, ale i letech, svůj rozpočet na uzdě a  kontrolovat své deficity.

Avšak tím jsme u jádra problému. Německý ministr financí (Němci vyjadřují stále větší neochotu sponzorovat zhýčkaný zadlužený stát)  zkonstatoval, že řešení se bez začlenění evropských bank a dalších  investic soukromích institucí pravděpodobně neobejde. Jak jinak si mám  představit tuto podporu, než odkup dalších dluhopisů zadluženého státu,  či přímých investic do tohoto regionu, čímž se dá hovořit o dalším  navyšování rizika. Přímějším řešením by asi byla možnost, kterou vyvrací  Lagardová a to okamžité začlenění do řešení situace, kterým by byla  ztráta na aktuálních závazcích. Je to přeci riziko, které byli tito  investoři ochotni přijmout v předcházejících obdobích. Tíhu rizika  plynoucího ze spekulace přeci nese každý investor a měl by jí zvážit při  svém rozhodování o vstupu do daného instrumentu. Důsledek může mít sice dominový efekt, ale také sebou nese možnost očištění evropského  finančního toku.

Podle německého ministra financí by měla být další podpora a případný  druhý záchranný balík pro Řecko přehodnoceny. Řecko totiž podle něj i  přes další a další škrty v rozpočtu není schopné svým závazkům dostát a  tím mu rostou i náklady na jejich provoz.

Ačkoliv na jednání zněla spousta silných frází o dalším společném kroku, nepadlo do jeho závěru na stůl jediné konkrétní řešení, které by mohlo uklidnit trhy, natož pak stimul, který by naznačoval cestu ze současné situace. Zdá se mi čím dál více, že všichni zúčastnění stále mluví o mnoha možnostech, které jsou schopní přijmout, oproti tomu stále více zemí Evropské unie začíná vyjadřovat nechuť dalšího přelévání svých  peněz do nákladů na udržení předluženého Řecka.

Posledním konkrétním vyjádřením, jak řešit pokles ekonomického růstu se  honosí Ben Bernanke. Ten také dva měsíce sliboval perpetum mobile, kterým zachrání skomírající americkou ekonomiku, až nakonec přišel s kopírkou Twistu, již použitého v sedmdesátých letech. Že by tím zrovna dvakrát uklidnil trhy jsem si prozatím nevšiml. Osobně ale musím říci, že důležitější než reakce na trzích bude výsledek akce.

Odhodlání "něco udělat", je sice dobrým začátkem, ale tento začátek se vleče již několik měsíců a prosté další nalití peněz bez podpůrných opatření vedoucích ke skutečnému řešení základních problémů je spíše přelévání nervozity do trhů. Již desetiletí je známá skutečnost, že trhy reagují nepříznivěji na nejistotu a neznalost, než na samotné problémové situace. Takže se ještě chvíli bavte pánové a dámy, máme dost času a vytvoříte nám tak dobré ceny na akciích společností, které neschopností hospodařit netrpí.

Kamil Beran pro www.akcieatrhy.cz