Měnový kurz je cena jedné měny vyjádřená v jednotkách měny jiné. Obvykle se udává jako podíl domácí měny ku měně zahraniční. Online kurzy zde.

Způsob, jakým se stanovují výše měnových kurzů na měnových trzích, se snaží vysvětlit teorie měnových kurzů. Jde však obvykle o neúplná vysvětlení. Kurz je totiž tržním fenoménem a proto je nepředpověditelný. Existuje dlouhá řada situací, kdy například lidé jedné země si přejí držet měnu jiné ve velkém množství. Funkci takové rezervní měny v desetiletích po druhé světové válce plnil americký dolar, ale mnohde i německá marka. Obvykle šlo o měny zemí, které nepodléhaly vysoké depreciaci, byly snadno dostupné apod. Za pohyby měnového kurzu může být i spekulace, tedy očekávání mnohých aktérů, že dojde k nějakému vývoji, a nákupy na tomto očekávání založené.

 

V minulosti byly penězi drahé kovy, například zlato, tzv. zlatý standard. Jednotka každé měny byla jen jiným názvem pro určité množství tohoto kovu. Směnné kurzy proto byly dány, šlo o pouhé poměry hmotností měnových jednotek. K jejich změně došlo jen tehdy, stalo-li se, že panovník prováděl znehodnocování mincí, viz seignorage. Tyto praktiky byly rozšířenější ve středověku. Později se staly velice vzácné, a sice v průběhu devatenáctého století v době tzv. zlatého standardu. Naopak dnes, kdy nejsou peníze kryty komoditou a tedy jejich hodnota není nijak ukotvena hmotností kovu, jsou změny kurzu prakticky neustálé.

Fixní kurzy komoditních měn nebylo obvykle třeba sledovat, namísto toho byly předmětem zájmu vývozy a dovozy kovu (zlata) z a do jednotlivých zemí. Vývoz zlata znamenal, že občané dané země si kupují vyšší množství statků a služeb v zahraničí, anebo masivně investují. V dnešním režimu nekrytých peněz a volně plovoucích kurzů by se taková situace projevila poklesem dané měny. Dovoz zlata byl pravým opakem, dnes by šlo o posílení kurzu. Ačkoliv komoditní peníze v současnosti používány nejsou, tento mechanismus má stále svou důlěžitost, protože fakticky fixní kurzy nadále existují mezi zeměmi, které používají stejnou měnu, tedy například v eurozóně. Jde o speciální případ s kurzem 1:1. Toky eur nahrazují kurzová přizpůsobení.

V případě dnes mnohem častějších komoditou nekrytých peněz je pro kurzy rozhodující především měnová politika centrálních bank. Jestliže množství dostupných jednotek nějaké měny vzroste, stane se totéž, co následovalo znehodnocení mincí, daná měna ztrácí vůči ostatním. Naopak jestliže cizí centrální banky znehodnocují své měny rychleji než domácí, pak dojde k relativnímu posílení domácí měny vůči zahraničním. K tomuto kurzovému pohybu může centrální banka zaujmout různé postoje a může reagovat různým způsobem.

Jestliže se vzdá jakékoliv intervence, potom se jedná o tzv. režim volně pohyblivého kurzu (tzv. floating), přesněji o čistý floating. Jestliže si pouze vyhradí právo zasáhnout, aniž by jej často využívala, pak se hovoří o dirty floatingu, což je případ přístupu ČNB ke kurzu české koruny. A konečně, pokud je zavázána udržovat pevnou výši kurzu (obvykle se tím myslí udržování určitého pásma změn), říká se tomu též režim fixních měnových kurzů. Potom musí reagovat na vychýlení kurzu mimo kýžený interval nákupy nebo prodeji na devizových trzích.

 

Měnové kurzy konvertibilních měn s čistým nebo řízeným floatingem jsou pohyblivé v závislosti na nabídce a poptávce po měně na mezinárodních devizových trzích. Možné případy:

U volně nesměnitelných měn a měn s fixním měnovým kurzem může stát (resp. jeho měnová autorita, zpravidla centrální banka) vyhlásit znehodnocení měny (devalvaci) nebo zhodnocení měny (revalvaci).

Investice do měn nemusí nutně znamenat otevření forexového účtu. Je možné velmi efektivně zabrousit do seznamu ETF, kde lze nalézt celou řadu měnových ETF.